VLKY PLKY

Starý nový dech

15. srpna 2016 v 21:57 | Yonade
Dámy a pánové, velevážené publikum, dnes jsme se tu sešli za nevídaných a neslýchaných okolností! To, co zde dnes spatříte, se s vámi ponese až do konce vašich dnů a budete o tom vyprávět svým dětem, vnoučatům a pravnoučatům!

Áno áno áno, světe div se, skoro rok se s rokem sešel, opět nám končí prázdniny a já opět začínám mít potřebu vykřikovat do světa své názory a myšlenky. Jak bizarní.
Tak se člověk doma nudí, neví do čeho by pích, Assassins Creed II, kterého hraje už přes rok a pořád nedohrál už ho ani nebaví, zaprášené Hunger Games na nočním stolku slouží spíš jako stojánek na talíře a hrnky než jako duševní zábava a obohacení, externí harddisk překypující seriály a filmy nečině bliká na stole, v jedné záložce v internetovém proGlížeči Mozilla Firefox otevřený díl South Parku, v druhé deviantart.com s inkriminujícími obrázky postav ze zmíněného seriálu a Yonade si vzpomněla, že před týdnem, když ležela v posteli ji napadla nějaká kravina o důležitosti vlastnoručně upleteného konopného lana na oprátku (DAT LOGIC).

Kouzlo analogového focení

3. září 2015 v 20:15 | Yonade
aneb právě jsem se zamilovala <3
Tak brouzdám po netu a přemýšlím, co ještě poradit našim aby mi koupili na narozky a napadne mě foťák. Sice moc nefotím, ale kdybych měla čím, tak určitě začnu. Tak jsem si řekla, že něco do 1000,- by misnad koupit mohli a ani by je to nemrzelo, kdybych to náhodou nepoužívala (:D).
Vždycky jsem chtěla polaroid, ačkoli film je do něj velice drahý, ale přece jenom fakt, že si můžete fotku vyvolat okamžitě po nafocení je velice lákavý. Hlavně já taky miluju staré věci, takže pro mě dvojnásob (ne, nejsem hipster). Polaroid, jsem ale musela zavrhnout, vzhledem k tomu, že tatínek mi ho odmítal koupit, i když jsem ho přesvědčovala, že se to tak neprodraží, protože budu s fotkama šetřit a fotit jen výjimečné momenty. Nakonec jsem ale přišla k rozumu, že se to opravdu nevyplatí. Možná až budu pořádně vydělávat a budu si moct dovolit vyhodit peníze za naprostou zbytečnost (krásnou zbytečnost).
Takže jsem jen tak nezávazně čučela a prohlížela všechno možné. Samozřejmě jsem si neodpustila podívat se do sekce klasických fotoaparátů a víte co jsem tam našla?

Že bych to zkusila znova?

2. září 2015 v 18:24 | Yonade
Hola hou

Mou hlavní pohnutkou, že jsem začala být opět aktivní je, že mému životu chybí jakýsi řád. Pak sama sebe nacházím v krkolomných pozicích u počítače, jak sleduju filmy, seriály a sjíždím facebook (ano, ano, ano, opravdu jsem to řekla). Pak se podívám v 1 v noci na hodinky a zjistím, že jsem vlastně za celý den udělala úplný kulový a už je čas spát. Ráno samozřejmě zase na novo.

Včera, když jsem nemohla usnout, jsem o tom přemýšlela. A došla jsem k závěru, že vlastně vůbec neumím hospodařit s časem (+ jsem giganticky líná). Takže tím, že znovu hlásám svoji aktivitu na blogu, chci tak nějak omezit svou prokrastinaci a nastolit svému životu aspoň minimální řád. Např. tím, že sem budu psát v určitých pravidelných intervalech (ještě jsem se nerozhodla v jakých).

Ze by to byl tygr?

9. února 2015 v 20:31 | Yonade
A nebo klokan? Eeem, co jsem to vlastně chtěla?

Týjo lidi. Moje prokrastinace už dosáhla tak vysokýho levelu, že už prokrastinuju i u té prokrastinace. Takže se má denní činost dá shrnout na několik sloves. Sedím, ležím, válím se, hrbím se, dělám, že něco dělám. Jde to se mnou z kopce. A že v květnu maturuju, to mě zatím nechává jaksi hodně chladnou. Sakra ať už mám svatý pokoj! Ale musím se pochválit. Včera jsem si vytiskla polovinu otázek do práva. *teď je ten pravý čas na bouřlivé ovace* A když už jsem u toho, v rámci (ne)učení se na zítřejší zkoušení - kvůli kterému se od rána modlím abych to neschytala - bych si je mohla začít zvýrazňovat.

Mimochodem, k tématu týdne, lék na všechnu bolest je chlast (a nebo kulka do hlavy, a nebo Daryl Dixon). Má sice poměrně krátkodobý účinek, ale je osvědčený. Možná se k tomu ještě vyjádřím, začíná se mi cosi cuchat v mozku.

Znáte tuhle?

Krásný smutný den

2. února 2015 v 21:18 | Yonade
Zdravím

Chtěla jsem napsat už minulý týden nějaký pořádný článek, ale nějak jsem se zasekla. Minulý uterý byl psycho den. Ne jenom, že jsem byla ve škole skoro do 3 (což je pro mě šílený), ale ještě jsem musela dodělávat určité věci a protáhlo se to až do 4, kdy mě z tama už pomalu vyháněli :D. Bus mi bohužel jel až skoro o tričtvrtě na 5, tak jsem musela mrznout. Naštěstí jsem neumrzla a dočkala jsem se příjezdu autobusu. Nakráčím si tam jak královna, vysolím ze sebe naučenou větu kam a jak chci jet. Vytáhnu kartu a ono nic. Podívám se na řidiče, on se dívá na mě. "Máte prázdnou kartu slečno." vypadne z něho. "Aha." velice duchaplně přitakám. Kouknu do prázdné peněženky, o níž jsem věděla, že je prázdná, ale tak nějak reflexivně jsem to udělala. "Takže nashle." a otočím se na podpatku a už si to štráduju k nejbližšímu bankomatu :D. A už ani nemluvím o tom, jak dlouho jsem čekala na další autobus. Tohle se může stát snad jenom mně. Tragéd.


Takže to byl menší zážitek :D. Mimochodem dneska jsem se v PEKu vyznamenala a udělala jsem všechny tři cvičení co nám učitelka zadala :D. To bylo snad letos poprvé (a asi taky naposled). Už se šíleně těším až vypadnu z té naší cvokárny ve škole. Mám takové neblahé tušení, že mám snad tu nejhorší třídu na světě. Nevim za co mě bůh trestá, ale toto je fakt moc někdy. Si připadám jak v blázinci. I když lepší přirovnání je asi nějaká obora paviánů v ZOO. Komedie. Upřímně lituju našeho matikáře, který musí mít po naší hodině parádně vyřvané hlasivky. Ale nekazme si náladu školou :D.

Where will you be waking up tomorrow morning?

26. ledna 2015 v 20:57 | Yonade
Out the back door...

Zrovna jsem si ohřála zázvorolipový čaj na svůj bolavý krček a poctivě se léčím. Zítra je skoro předposlední den školy (teda aspoň pro tenhle týden). A na výzo budu mít asi jen 5 trojek (hurá a tři dny se radujte). Mám dobrou náladu ale nevím co psát (už se neradujte). Přemýšlím, co sem tak začít dávat, aby vás to zajímalo, přijde mi, že sem nikdo nechodí. Sice se občas na počítadle nějaký to číslo mihne, což je oproti mojí aktivitě vlastně hodně, ale mohlo by to být lepší. Takže by mě zajímalo, co by zajímalo vás (pěkná věta). Jestli sem mám dál plácat nesmysly, tak jak mi lezou na mozek, nebo přidávat nějaké fotky a obrázky, dle mého výběru nebo třeba povídky, které bych možná kdyby někdo hezky poprosil, splácala. Protože pár jich v šuplíčku mám a bylo by dobré cvičení napsat něco na přání. Jsem otevřená TÉMĚŘ všemu.


Mimochodem nemůžu uvěřit tomu, že budu mít na pololetí dvojku z matiky :D. To jsem měla snad jen na základce. Ale vzhledem k tomu, že z ní chci maturovat je to velice povzbuzující. I když ji mám jen díky posledním dvěma písemkám, které byly z toho nejjednoduššího učiva, jaké jen může být. Ale MÁM ji! A to je hlavní. Ještě ve středu přežít v účtu počítání mezd (které by mělo být teoreticky docela lehké, ale já jsem schopná zazmatkovat natolik, že dotanu za 5). Takže držte palce ;P.

Fakta

25. ledna 2015 v 21:31 | Yonade
...nebo fikce?

Prosím nadpis společně s pokračující frází neberte nijak vážně, je to to první co mě napadlo. Možná jen ten nadpis sám o sobě nastiňuje náplň článku. Právě jsem se totiž pokoušela vyplnit si profil, avšak neúspěšně. A to hned dvakrát. Tak jsem se rozhodla, že abych vám svou osobu trochu přiblížila, sem napíšu pár věcí, které bystě se o mě nemohli dozvědět bez toho aniž bych vám je já osobně řekla. Řekněme, že 10 bude stačit. Nevim jestli jich tolik vůbec vymyslím :D.


1. Moji rodiče jsou rozvedení.
2. Nesnáším oranžovou barvu.
3. Miluju jaro a podzim.
4. Zbožňuju kočky.
5. Miluju fantasy a sci-fi, ale jsem skeptik.
6. Nosím brýle.
7. Jako malá jsem chtěla být archeoložka (což je pro mě stále velice atraktivní povolání, leč nedosažitelné).
8. Ráda hraju PC hry.
9. Mám toho nejúžasnějšího přítele na planetě.
10. Miluju vůni zázvoru.

Nazdárek, párek, kašpárek...

21. ledna 2015 v 20:16 | Yonade
...aneb dobrý den, jsem zase zde, pokud si tedy někdo všimnul, že jsem zmizela, či tu vůbec někdy byla.

Zhruba po měsíci jsem se konečně dokopala něco sem napsat. Nejdřív nebyl čas, pak se mi nechtělo, pak zase nebyl čas a pak se mi zas nechtělo. Takže asi tak.


Vánoce paráda, akorát hrozně rychle utekly. Dostala jsem spoustu úžasných věcí. Největší radost byla asi z knížek Alenka v říši divů a za zdrcadlem (tohle není přesný název), Zlodějka knih, komiks Emily the Strange a překvápko byly další dva díly Hunger Games. Víc se asi rozepisovat nebudu. Po Novém roku jsem konečně udělala, to co jsem vždycky plánovala, ale nikdy to nedodržela. A to je prolézt výprodeje :D. Takže jsem ukořistila 3 parádní trička, svetr a košili v hodnotě dohromady cca 1 000,-. Myslím že dobře vyhozené peníze. I když mě mamka seřvala proč si radši nekoupím bundu nebo boty, ve kterých sice chodím už tři roky, ale vyznávám zásadu kupuj boty až se ti ty nynější začnou rozpadat, což se právě už začíná dít, ale ještě snad vydrží :D.

 
 

Reklama